V minulosti byla chladící zařízení plněna chladivy na bázi CFC, tedy chlor-fluorovaných uhlovodíků, známými pod komerčním názvem freony.
V roce 1985 byla podepsána Vídeňská úmluva, zavazující signatářské země omezit únik freonů do atmosféry, protože se zjistil jejich podíl na narušování ozónové vrstvy. V roce 1987 byl podepsán prováděcí dokument známý jako Montrealský protokol a v letech 1990 a 1992 byly přijaty ještě dva zpřísňující dodatky (Londýnský a Kodaňský). V ČR je použití tvrdých freonů zakázáno od roku 1995, zákaz recyklovaných tvrdých freonů je platný od roku 2004 a úplný zákaz měkkých freonů vstoupil v platnost v roce 2015.
Co jsou freony a jak škodí
Freony jsou nehořlavé, snadno stlačitelné plyny, případně kapaliny, s vysokou chemickou i teplotní stabilitou, které nereagují s jinými látkami a jsou vynikajícími izolanty. Některé z nich se vypařují a kondenzují při pokojových teplotách. Jejich nebezpečnou vlastností je schopnost rozkládat stratosférický ozon.
Dříve měly v průmyslu opravdu široké využití - jako hnací plyny do aerosolových rozprašovačů, hasící prostředky, jako média v chladírenské technice, čisticí prostředky a rozpouštědla, nadouvadla pro výrobu pěnových hmot. Od 90. let výroba freonů prudce klesá, protože se stále více hovořilo o souvislosti s narušením ozónové vrstvy. Díky své vysoké stabilitě se freony dostávají do vyšších vrstev atmosféry. Jejich střední doba života se pohybuje v řádek desítek let (u CFC-11 zhruba 65 let, u CFC-12 dokonce 130 let).
Nejznámější freony dříve používané v chladící technice:
- Freon 11: trichlorfluormethan; CFC-11; R-11
- Freon 12: dichlordifluormethan; CFC-12; R-12
- Freon 13: chlortrifluormethan; R-13; CFC-13
- Freon 112: 1,1,2,2-tetrachlor-1,2-difluor-ethan; R-112; CFC - 112
- Freon 112a: 1,1,1,2-tetrachlor-2,2-difluor-ethan; R-122a; CFC - 112a
- Freon 113: 1,1,2-trichlor-1,2,2-trifluorethan; CFC - 113
- Freon 113a: 1,1,1-trichlor-2,2,2-trifluorethan; CFC - 113a;
- Freon 114: 1,2-dichlor-1,1,2,2-tetrafluorethan; CFC - 114
- Freon 114a: 1,1-dichlor-1,2,2,2-tetrafluor-ethan; CFC - 114a
- Freon 115: chlorpentafluorethan; CFC – 115; R-115
Ozónová vrstva a účinky jejího oslabení na lidský organismus
Aby byla vysvětlena nebezpečnost jinak stabilních a netoxických látek, je nutné vysvětlit si, co je ozónová vrstva a jak na nás působí.
Ve výšce 20-30 km je ve stratosféře ochranný štít z vrstvy ozónu (03). Jeho molekuly pohlcují škodlivé krátkovlnné UV–B záření v rozsahu vlnové délky 200-300 nm. Když se do stratosféry dostanou molekuly freonů (trvá to zhruba 15 let), vlivem UV-B záření dochází k jejich rozkladu a uvolnění atomů chloru. Ten pak reaguje s molekulou ozonu za vzniku molekuly kyslíku a oxidu chlornatého (ClO), zbytek reaguje s vodíkem a vzniká kyselina chlorovodíková (HCl). Následně se atom chloru může regenerovat a vzniká volný atom chloru, který může opět napadnout další molekuly ozonu. Jedna molekula freonu tak může odstranit ze stratosféry stovky tisíc molekul ozonu.
Oslabení ozónové vrstvy způsobuje:
- zvýšení rizika vzniku rakoviny kůže (tzv. melanomové nádory)
- zvýšení rizika vzniku očního zákalu
- snížení imunity
Obnovení ozónové vrstvy bude trvat několik desetiletí. K úplné obnově dojde až někdy kolem roku 2050, nad Antarktidou dokonce až v letech 2060 až 2070, pokud budou všichni striktně dodržovat nařízení ohledně používání freonů, respektive jejich zákaz.
Chladivo R22
V roce 2014 se zákaz rozšířil na HCFC chladiva, s účinností od 1. 1. 2015 se nesmí provozovat klimatizace obsahující hydrochlorfluoruhlovodíky, kterým se obecně říká měkké freony. Mezi ně patří například donedávna poměrně dost rozšířené chladivo R22 (chlordifluormethan).
Chladivo R22 je netoxická a nehořlavá látka, která byla v nedávné minulosti velmi užívaná především díky předchozímu zákazu tvrdých freonů Toto chladivo se dalo využít v široké oblastí nejrůznějších aplikací od hlubokých teplot až po klimatizační zařízení a tepelná čerpadla. V současné době je chladivo nahrazeno jinými látkami, v klimatizacích například chladivem R407c, R410a nebo R32.
